Děje se v KPMV

Cyklus vycházek po bývalých varnsdorfských vesnicích pokračoval návštěvou severovýchodní části města. Na místě srazu u rybníku Kočka se sešlo téměř dvacet zájemců. Ti byli nejprve seznámeni s nejstarší historií Varnsdorfu a vznikem vsi Neu-Warnsdorf. Asi dvoukilometrová trasa poté vedla ulicemi Bratislavská (s odbočkou na Mosteckou), Myslivecká, Novoměstská a Tajchmanova zpět na Bratislavskou. Kromě historie vsi a prohlídky podstávkových či klasicistních domů a dalších památek jsme se zásluhou Ivo Vondrovského také dozvěděli, jak to bylo s regulací Mandavy na počátku 20. století.

Průvodkyně Bc. Jaroslava Štěpánková napsala k vycházce tento komentář:
Jako poslední vesnici jsme navštívili 24. září 2022 Neu-Warnsdorf (Nový Varnsdorf). Území Neu-Warnsdorfu vzniklo parcelací Dolního dvora na základě povolení knížete Antona Floriana Liechtensteina v roce 1689. Byla to první vesnice, která se připojovala k původnímu Warnsdorfu. Vžil se název Neu-Warnsdorf a tím i pravděpodobně vznikl název Alt-Warnsdorf. V roce 1731 připadly vsi ještě vrchnostenské pozemky pod Špičákem. V roce 1820 čítala ves 56 domů, kde žilo 356 obyvatel. Na celém území se dochovalo 18 podstávkových domů, z nichž mnohé jsou v dobrém technickém stavu, a také několik klasicistních domů postavených kolem roku 1800. Mezi nejhezčí patří č. p. 998 a 1053. Za prohlídku stojí boží muka na ulici Tajchmanova a Bratislavská, jež byla restaurována naším spolkem v letech 2002-2005.
Dnes lze území Neu-Warnsdorfu vytyčit ulicí Bratislavská od č. p. 997, za rybníkem Kočka podél Mandavy až k hranicím a podél nich až na konec Novoměstské ul. za č. p. 1019. Na křižovatce ulic Na Konci jde pak hranice šikmo přes louky zpět na Bratislavskou k č. p. 997 (dnes opravený penzion).
V jarních měsicích se podíváme do první vesnice, která se rozkládala podél Mandavy již od 13. století.

Fotogalerie z vycházky

K sobotnímu výletu za prohlídkou větrného mlýnu na Světlíku zvědavost a také letní počasí přilákalo opravdu velké množství zájemců. Autobusem z Varnsdorfu nás přijelo asi jen 15, ale na místě již čekal zástup lidí a další se přidávali z řad kolemjdoucích, kteří využili ojedinělé příležitosti mlýn vidět také zevnitř. Notoricky známá dominanta na katastru obce Horní Podluží je využívána k soukromým účelům a majitelé si své soukromí pochopitelně chrání. Mlýn tentokrát navštívilo kolem 80 zájemců! Pan majitel venku řekl pár slov úvodem a poté nás ve třech skupinách provedl vnitřními prostorami. Mlýn postavený v roce 1843 fungoval k mletí 102 let až do roku 1945, kdy vlivem vysídlení přišel o svou funkci a začal postupně chátrat. Přes několikeré snahy o rekonstrukci a záchranu však opakovaně chátral téměř 50 let. Uvnitř se uchovaly části zařízení, podle nichž pak bylo možné provést opravy nebo repliky původních mechanismů. V současné době je zařízení a vybavení mlýna opravdu citlivě zrekonstruováno a nezbývá než obdivovat snahu a píli majitelů, kterým patří velký dík za možnost si tento skvost prohlédnout. // Zuzana Jindřichová

Foto (v pořadí zleva): 2x Zuzana Jindřichová, 1x Martin Havlíček, 1x Jarka Štěpánková

Poznámka: Na přání majitele jsme v interiéru mlýna nefotografovali. Nicméně fotodokumentace vnitřního zařízení a technologických detailů je k dispozici na webových stránkách mlýna.

Mineralklub KPMV naplánoval na sobotní dopoledne výpravu do Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě, kde byla naším hlavním cílem krásná nová expozice Těžba uranu na Českolipsku. Muzeum nás kromě toho příjemně překvapilo i bohatými přírodovědnými (s mnoha živými exempláři) a historickými sbírkami a neopomenuli jsme ani loretánskou kapli a výstavu regionálních výtvarníků v ambitech. Museli jsme se smířit s tím, že k prohlédnutí a vstřebání všech expozic v bývalém augustiniánském klášteře jedno dopoledne nestačí.

Ředitel děčínského muzea Ing. Vlastimil Pažourek nám nabídl výpravu po stopách rodu Šlejniců (Schleinitz) v Míšni a okolí. Výjezd jsme absolvovali ve dvanácti lidech celkem třemi auty - z Varnsdorfu, Rumburku a Děčína. V Míšni jsme se nejprve rozhlédli po nádvoří s katedrálou (Meißner Dom) a zámkem Albrechtsburg, posílili jsme se v kavárně Meißner Burgstuben a někteří z nás již mezitím stihli nahlédnout do sousedních objektů šlejnicovského dvora z poloviny 16. století. Následovala komentovaná prohlídka běžně nepřístupného bývalého kostela sv. Afry, kde se nachází vzácné a umělecky výjimečné náhrobky nejvýznamnějších členů rodu. Poté jsme se každý podle svých preferencí rozhodli pro návštěvu muzea v Albrechtsburgu nebo katedály nebo proslulé míšeňské porcelánky. Auty jsme se pak přesunuli necelých 20 kilometrů za Míšeň do vesnice Schleinitz, odkud rod pocházel, abychom si aspoň zvenčí prohlédli zámek, který dnes slouží jako hotel. Poslední zastávka nás čekala o dalších 30 km dál na hradě Kriebstein, který byl sídlem Hugolta ze Schleinitz. Právě on získal roku 1481 od saského kurfiřta do svého držení Tolštejn a Šluknov, čímž se rod usídlil v severních Čechách a výrazně se pak zapsal do jejich historie. Na majestátním Kriebsteinu jsme se kochali bohatou muzejní expozicí a na nádvoří se pak občerstvili před cestou domů.

Na facebooku děčínského muzea Vl. Pažourek zdokumentoval zájezd touto fotoreportáží a ze snímků několika účastníků jsme sestavili tuto fotogalerii.

Po delší pauze zaviněné především covidovou pandemií jsme se sešli nad dalším promítáním dobových fotografií. Přednášejícím byl opět pracovník varnsdorské pobočky děčínského muzea Josef Rybánský. // Ještě než došlo na avizované téma, byla nám na promítacím plátně představena vize rekonstruovaného varnsdorfského muzea. Budova v Poštovní ulici je uzavřena již 13 let, nicméně nyní je již k dispozici stavební projekt a v následujících měsících by měla být zřizovatelem (tj. Ústeckým krajem) vybrána firma na jeho realizaci. // Na téma průmyslové historie města se již dostalo při jedné z předchozích besed, věnované firmě Kunert (později Elite). Tentokrát si pro nás J. Rybánský připravil procházku textilní výrobou ve Varnsdorfu od první poloviny 18. století po začátek 20. století. Seznámil nás se zakladatelskými jmény a rodinnými "klany", jimž město vděčí za svůj rozmach: Stolle, Liebisch, Jungmichl, Hanisch, Fröhlich, Runge... Prezentace obsahovala dobová vyobrazení jejich podniků či reprezentativních vil, současnou podobu dotyčných lokalit, portréty, rodokmeny, mapy či grafy, z novější doby i fotografie továrních interiérů apod. Na promítání dorazilo přes třicet zájemců a nebyla nouze o dotazy či doplnění o jejich vlastní vzpomínky.

4 x foto Klára Mágrová

Přes pět desítek lidí se shromáždilo v nedělním odpoledni před podstávkovým domem čp. 488 na Národní ulici ve Varnsdorfu. Pan Tomáš Limberský totiž umožnil prohlídku tohoto památkově chráněného bývalého faktorského domu, který (včetně novodobé přístavby z konce 20. století) prochází zásadní rekonstrukcí. Ti, kteří se zúčastnili předchozí exkurze v tomtéž objektu na jaře 2018, mohli porovnat tehdejší a aktuální stav. Při technologické a finanční náročnosti rekonstrukce a snaze přiblížit se co nejvíce dobové patině stavby z konce 18. století si na dokončení ještě chvíli počkáme. Majitel však nastínil záměr budoucího využití domu: ubytovací služby, kavárna, případně malá galerie. Ke zhlédnutí byla i vizualizace budoucího interiéru. // Každému detailu se věnuje pozornost. Před dokončením je replika původního kovového zábradlí před domem a ještě letos by měly být osazeny dokonce původní, ovšem pečlivě renovované vstupní dveře. // Ještě než jsme vstoupili dovnitř, seznámila nás Klára Mágrová s barokní sochou před domem. Stojí zde od roku 1774 a znázorňuje sv. Antonína Paduánského. Také ona zásluhou majitelů domu "prokoukla". // Vážnější zájemce o historii objektu můžeme odkázat na Almanach ke 150. výročí povýšení Varnsdorfu na město (vyd. Oblastí muzeum v Děčíně 2018), do něhož Josef Rybánský a Tomáš Efler přispěli článkem Z historie faktorského domu čp. 488.

Fotogalerie z exkurze

Cyklus naučných vycházek po bývalých vsích, jejichž spojením vznikla v polovině 19. století obec Varnsdorf, pokračoval návštěvou bývalého Karlsdorfu. Vycházky vedené Bc. Jaroslavou Štěpánkovou se zúčastnilo 11 lidí. / Ves Karlsdorf vznikla parcelací tzv. Středního dvora. Nejprve se rozdělily dva lány a v roce 1752 tři lány a o rok později se připojily i pozemky na Pěnkavčím vrchu (= Finkenhübel). Vesnice byla dotvořena až v roce 1755, kdy se součástí vsi staly parcely obklopující starý zámek a dvůr. První název byl Philippsburg podle knížete Philippa Eurasma Liechtensteina, ale po roce 1748 byl název změněn na Karlsdorf podle císařského generálmajora knížete Johanna Nepomuka Karla Liechtensteina († 1748). Místní rychta s krčmou vznikla až roku 1752 (na místě pozdějšího hotelu Endler č.p. 857 v Žitavské ul. vedle nynějšího marketu Penny, dnes nestojí). Centrální komunikaci Karlsdorfu tvoří Karlova ulice. Jeho hranice jsou na jedné straně mezi ulicemi Karlovou a Josefa Lady a na druhé straně tvoří hranici Čelakovická, na mostku za "kostelem bez věže" jde hranice mezi Mladoboleslavskou a Kozlovou ulicí až k Penny. Zajímavé stavby, byť z novější historie, jsou kino Panorama (1971), železniční most (1875), školy (1822 a 1903) a novogotický kostel sv. Karla Boromejského (1911). / Další vycházka nás na podzim zavede do Nového Varnsdorfu. // Jarka Štěpánková

Fotogalerie z vycházky

Fotorok 2022: ceny předány, výstava zahájena

V úterý 18. ledna jsme v Městské knihovně Varnsdorf zahájili výstavu snímků ze soutěže Fotorok 2022. Při té příležitosti byly předány ceny. Na přiložené fotografii Jiří Trebatický zachytil jednatele KPMV Josefa Zbihleje (vlevo) a autora vítězného snímku letošního ročníku Martina Musílka.

Zde je krátký komentář Josefa Zbihleje k letošnímu ročníku soutěže:
Letošní ročník soutěže Fotorok se koná již po šestačtyřicáté. Snad zpřísněné podmínky pro konání kulturních akcí zaviněné pandemií omezily počet účastníků naší soutěže. Pouze osm statečných fotografů poslalo v letošním roce své výborné fotografické práce do varnsdorfského muzea. Nejsou mezi nimi tentokrát naši pravidelní obesilatelé z fotoklubů v Litvínově a v Děčíně a nedorazily ani snímky od přátel z Německa či Polska. Proto mne potěšila účast místních fotografů. Polovinu účastníků tvořili právě oni. Celkem jsme přijali do soutěže 70 fotografií a do výstavního souboru vybrala porota přesně polovinu prací. V porotě se letos zúčastnili fotografové Bořivoj Černý, Ondřej Hájek, Radek Petrášek, Václav Sojka, Jiří Trebatický a Libor Zavoral. První místo získal varnsdorfský fotograf Martin Musílek za fotografii „Norge 1“ (konkrétně 4. snímek takto pojmenované série), druhé a třetí místo získal dlouholetý účastník Fotoroku Jiří Durdík z Prahy za fotografie „Nebanice 1 a 2“ a „Opona se rozhrnuje - svítá“. Protože je naše soutěž přísně anonymní, tak se nám občas stane, že nějaký fotograf může získat více ocenění. Porota ještě ocenila čestným uznáním Břetislava Jansu z Turnova za fotografii „Tajemné okénko“ a také děčínská fotografka Emílie Mrazíková získala čestné uznání za fotografii „Když se budí múzy“. Výstava potrvá v prostoru varnsdorfské Městské knihovny do poloviny března. Pak ji budeme reprízovat v sídle obecního úřadu v německé obci Großschönau. Fotografie budeme vracet účastníkům v polovině května. // Josef Zbihlej, jednatel KPMV.

Fotogalerie z vernisáže zde

ham - vloženo 18.1.2022, doplněno 19.1.2022; foto v záhlaví Jiří Trebatický