|
Část II.
Kartografové a kartografická nakladatelství zastoupená
ve sbírce
muzea Varnsdorf
Homannovo kartografické
nakladatelství
Norimberskou dílnu založil kartograf a
mědirytec Johann Baptista Homann (1663 – 1724) v roce
1702. Homann je řazen do německé kartografické školy,
která svou činností navazovala na vyspělou a proslavenou
holandskou školu. Do produkce jeho nakladatelství
patřily mapy, globy a atlasy. V roce 1716 vydal Velký
atlas celého světa (Großen
Atlas über die ganze Welt) na 126
vyobrazeních, ve kterém nalezneme také mapy Království
českého a Markrabství moravského.
Johann Baptista Homann patřil v 18.
století do úzké skupiny nejvýznamnějších evropských
kartografů. V roce 1715 byl jmenován členem Královské
akademie věd v Berlíně a v témže roce se také stal
císařským geografem na dvoře Karla VI. (1685 – 1740)
císaře Říše římské národa německého. Homann
spolupracoval při vydávání svých map s významným
norimberským mědirytcem Christophem Weiglem (1654−1725).
Po Homannově smrti převzal
nakladatelství na krátký čas jeho syn Johann Christoph
Homann (1703 – 1730), který ale zemřel velmi mlád. Po
jeho skonu převzali nakladatelství Johann Michael Franz
(1700 – 1761) a Johann Georg Ebersberger (1695 – 1760),
kteří mu dali nové jméno Homännische Erben, tedy
Homannovi dědici. Nakladatelství zaniklo v roce 1848,
když zemřel jeho poslední majitel Christoph Franz Fembo.
V naší sbírce je zastoupena jedna mapa
z produkce Joahanna Baptisty Homanna. Je to mapa
Markrabství moravského, která byla vydána v Norimberku
někdy mezi léty 1716 až 1724. Byla odvozena od Müllerovy
mapy Moravy a je pravděpodobné, že se jedná o jedno
z prvních převzetí a upravení této mapy v Evropě. Celý
titul, měřítko a rozměry jsou uvedené v Seznamu
vystavených map pod číslem 21. Jednou
mapou je též zastoupeno nakladatelství Homannovi dědici.
Je to mapa Českého království z roku 1730. V Seznamu
vystavených map ji nalezneme pod číslem
1.
David Funck (1642
[křest] – 1709)
Obchodník s uměním, starožitnostmi a
vydavatel map. Spolupracoval s ním výše zmiňovaný
norimberský kartograf a mědirytec Johann Baptista Homann,
který se ale v roce 1702 osamostatnil. Funck byl švagrem
nakladatele Jakoba von Sandrart (1630-1708), jehož
nakladatelství v roce 1708 zdědil. Po Funckově smrti
krátce řídila nakladatelství jeho manželka Magdalena
Christina Sandrart a později jejich syn Johann Sigmund
Funck (1680-1722).
Z produkce dílny Davida Funcka je v naší
sbírce zastoupena mapa Horní Lužice vydaná v Norimberku
v roce 1695. V Seznamu
vystavených map ji nalezneme pod číslem
25.
Georg Matthäeus Seutter (1678 – 1756)
Mědirytec a nakladatel v Augsburku.
Rytcem map se vyučil u Johanna Baptisty Homanna
v Norimberku. Po vyučení pracoval v nakladatelství
Jeremiase Wolffa (1663-1724). Roku 1710 se
osamostatnil, vydával především mapy a atlasy. V jeho
dílně vzniklo téměř 500 map.
V roce 1731 byl jmenován císařským
kartografem. Získal titul: „Sacrae Caesareae Maiestatis
Geographus“, od té doby se na mapách objevuje zkratka:
„S.C.Maj. Geogr“ nebo také „SCMG“. Nakladatelství po
Seutterově smrti převzal jeho syn Albrecht Karl
(1722-1762), jeho švagr
Conrad Tobias Lotter (1717-1777) a dlouholetý
spolupracovník
Johann Michael Probst († 1809). V roce 1762 se firma
rozdělila mezi Lottera a Probsta.
Spolu s Homannovým norimberským
nakladatelstvím patřila Seutterova firma
k nejvýznamnějším kartografickým dílnám 18. století.
Seutter zpracoval celou řadu přehledných map kontinentů
a zemí. Jeho dílem je také plán Prahy: Praga
celeberrima et maxima totius Bohemiae metropolis et
Universitas florentissima ad Muldam Fl. z 1.
poloviny 18. století. Ve spodní části plánu je veduta
Prahy podle Václava Hollara.
Dílna Georga Matthäeuse Seuttera je
v naší sbírce zastoupena plánem města Londýna. Mapa byla
vydána poprvé v roce 1750 samotným Seutterem, tiskařskou
matrici převzal i s dílnou Johann Michael Probst, který
z ní i nadále tiskl. V Seznamu
vystavených map ji nalezneme
pod číslem 35.
Tranquillo Mollo (1767 – 1837)
Vydavatel map a tisků, původně pracoval
pro vídeňské kartografické nakladatelství Artaria, které
bylo založeno v roce 1770. Když se firma Artaria v roce
1801 rozpadla, založil Mollo spolu se synem zakladatele
nakladatelství Artaria Domenicem Artariou (1775 – 1842)
společný podnik T. Mollo, Artaria
&
Comp., spolupráce jim dlouho nevydržela a brzy začali
podnikat každý zvlášť. Firma Artaria existuje ve Vídni
dodnes, od r. 1920 pod jménem Freytag–Berndt
&
Artaria.
Mollo je v naší sbírce zastoupený dvěma mapami. První je
mapa Království českého z roku 1809 s dlouhým názvem: „Království
české dle nejnovějších astronomických měření, mnoha
speciálních náčrtů a dalších hodnověrných pomůcek
nakresli Friedrich Schmoll a jeho císařské milosti
arcivévodovi Ludvíkovi věnoval ve všem poddaný vydavatel
Tranquillo Mollo ve Vídni“.
Druhou je velká poštovní mapy Evropy také z roku 1809,
její titul zní: „Nová všeobecná poštovní mapa
Evropy“. V Seznamu
vystavených map je nalezneme
pod čísly 4 respektive 28.
Jan Kryštof Müller (1673 – 1721)
Vojenský císařský inženýr a vynikající
kreslič map Jan Kryštof Müller zhotovil jako své první
mapové dílo kvalitní mapu Uher, která vyšla v roce 1709
v měřítku 1 : 550 000. V roce 1708 začal mapovat Moravu.
Při mapování využil tzv. viatorium, což byl měřící kočár
opatřený počitadlem otáček kol, směry určoval buzolním
měřením. V letech 1712 – 1720 prováděl Müller mapování
Čech. Mapa Čech i Moravy sloužila jako základní mapovací
podklad v několika následujících desetiletích. Jan
Kryštof Müller zemřel předčasně ve věku 48 let na
následky celkového vyčerpání organismu, které bylo
způsobeno nepřetržitým pracovním vypětím.
V naší sbírce se nalézá Müllerova mapa Moravy, vydána v Homannově edici. Celý
titul, měřítko a rozměry jsou uvedené v Seznamu
vystavených map pod číslem 21.
Franz Jakub Heinrich Kreibich (1759 – 1833)
Rodák z Krásné Lípy a později
litoměřický kanovník a žitenický farář. Své mapy opřel
jednak o starší měření, ale také o své vlastní terénní
práce. Kreibich měl také přístup k tajným elaborátům
josefského mapování, jejichž zmenšeniny použil při svých
"Mapách všech českých krajů" v měřítku 1 : 246 500.
Dlouhou dobu patřily mezi nejlepší a velmi užívané
cestovní mapy. V koutech těchto map jsou uvedeny
polohové a výškové souřadnice různých míst v Čechách.
Při znázornění terénu opustil Kreibich kopečkový způsob
a dal rýt terén šrafovaný.
Jednu z těchto map je možné si prohlédnout v
Digitální knihovně map
Vědecké knihovny v Olomouci.
Kreibich byl nejen nadšený kartograf, ale také
meteorolog. Ve svém působišti na faře v Žitnicích
pravidelně celou řadu let zaznamenával důležité
meteorologické údaje (teplotu, srážky atd.).
V naší sbírce je zastoupeno
několik Kreibichových map, je to především jeho mapa
Království českého z roku 1807 vydaná v Norimberku
nakladatelstvím A. G. Schneider und Weigelschen Kunst
und Landkartrtenhandlung. Dále je to mapa s názvem: „Poštovní
mapa Království českého dle nových hodnověrných
poštovních referencí zpracoval a nakreslil kněz Kreybich“,
kterou vydal C. E. Rainold v Praze roku 1819 a
několik dalších, které se na výstavu již nevešly. V Seznamu
vystavených map je nalezneme
pod čísly 3 respektive 5.
Franz Raffelsperger (1793 – 1861)
Narodil se v obci Modra v tehdejších
Horních Uhrách, dnes Slovensko. Vystudoval ve Vídni a
stal se úředníkem na k. k. Hauptdirektion der fahrenden
Post in Wien (1824 – 1840). Byl odborníkem na geografii
a kartografii. Je autorem celé řady map, které zachycují
trasy poštovního spojení v rámci habsburské monarchie a
to jak dostavníkových, tak později železničních.
Součástí vystavené mapy jsou také ceníky poštovních
spojů mezi různými městy monarchie pro různé druhy
dostavníků.
Raffelsperger je v naší sbírce zastoupený mapou s názvem:
„Mapa poštovních spojů v Habsburské monarchii“,
která byla vydána ve Vídni v roce 1826. V Seznamu
vystavených map ji nalezneme
pod číslem 29.
Eduard Hölzel (1817 – 1885)
Rodák z Prahy, který se zabýval
knihkupeckou a vydavatelskou činností. V roce 1844
založil v Olomouci Buch-, Kunst und Musikalienhandlung.
A v roce 1861 pak ve Vídni získal litografický institut,
ve kterém založil geografický institut a vydavatelství
Ed. Hölzel. Od sedmdesátých let pak vydavatelství neslo
označení Eduard Hölzel, Kunstverlag, Kunstanstalt für
Oelfarbendruck und Geographisches Institut. Hölzlovo
vydavatelství se proslavilo především svými školními
atlasy např. Geographischen Schul-Atlas für die
Gymnasien, Real- und Handelsschulen. Tento atlas
nevycházel jen v němčině, ale také v ostatních jazycích
habsburské monarchie, díky častým úpravám a revizím
sloužil jako školní pomůcka téměř sto let.
Nakladatelství funguje dodnes. Činnost přerušilo jen po
první a druhé světové válce.
Hölzel je v naší sbírce zastoupený mapou
s názvem: „Generální mapa Království českého navržená
a dle nejnovějších náčrtů jakož i dle vlastních měření
revidovaná profesorem Carlem Kořistkou v Praze,
nakreslil Adolf Sommer“, vydána byla v Olomouci a Vídni
v roce 1868. V Seznamu
vystavených map ji nalezneme
pod číslem 6.
Vojenský geografický institut ve
Vídni
Byl založen v roce 1839 ve Vídni.
Nejznámější mapové dílo, které institut vydal, byly tzv.
vojenské speciální mapy Rakousko – Uherska, které
vznikly na základě tzv. třetího vojenského mapování.
K tomu došlo po prohrané prusko-rakouské válce roku
1866. V rámci drtivé porážky si Rakousko uvědomilo, že
zaostalo ve vývoji vojenské taktiky. Jejíž součástí jsou
nepochybně i kvalitní vojenské mapy. A tak dvorská
kancelář prostřednictvím Vojenského zeměpisného ústavu
ve Vídni přistoupila k III. vojenskému mapování, aby
vyhověla požadavkům armády a to především dělostřelectva
na přesné mapy, dalším důvodem byla i nastupující
industrializace, která začala výrazně měnit tvářnost
krajiny.
V naší sbírce je produkce Institutu
zastoupena celou řadou odvozených map III. vojenského
mapování v měřítku 1 : 75 000, které ovšem nebyly
vystaveny. Vystavena byla mapa Českého království vydaná
ve Vídni v roce 1908. V Seznamu
vystavených map ji nalezneme
pod číslem 7. |
