Původní odvodnění lorety přestávalo v druhé polovině 19.
století postupně plnit svou funkci a voda tak
poškozovala svatou chýši. V roce 1889 vyprojektoval
proto G. Maye nový kanál, který měl odvádět dešťovou
vodu pod kaplí nejsvětější trojice až do rybníka v
klášterní zahradě. Dešťová kanalizace v klášterním
areálu pak byla upravována ještě několikrát. V roce 1894
byl například vybudován kanál ze sklepa na severozápadní
straně kláštera, dnes již zřejmě zrušený.
Vstup do dešťové kanalizace
umožňuje šachta za svatou chýší. Ústí do fragmentu
původní odvodňovací chodby, z něhož je západním směrem
vedena nízká chodbička. Je vyzděna kameny a zaklenuta
cihlovou klenbou. Po několika metrech do ní ústí
betonové potrubí z dešťových vpustí. Pod ambitem se
chodbička vyhýbá velkému žulovému balvanu a končí
zásypem se zbytky dřevěného pažení. Původně pokračovala,
ale dnes je voda svedena do skružové šachty a dále teče
potrubím.
