Překlad listin nalezených v
kopuli zvoničky na Pěnkavčím
vrchu ve Varnsdorfu
Kronika o znovuzřízení zvonu
na Pěnkavčím vrchu (název
na titulním listě vyveden ručně malovaným písmem)
S touž
láskou a úctou, se kterou byl dnes
obyvateli Pěnkavčího vrchu nově zřízen zvon, to učinili i oni lidé z
lásky k domovu, když zřídili v místní části Pěnkavčí vrch první zvon ve
čtyřicátých letech minulého století. Jejich jména jsou nám, bohužel,
neznámá. Přesto nechť je jich vděčně vzpomenuto za jejich dobrý čin.
16. září
1883 byla zvonička renovována a
náklady na to byly zaplaceny z darů. Jména těch, kteří se záslužným
způsobem postavili do služeb dobré věci, jsou uvedena v přiloženém
opisu listiny. Podle těchto písemných podání a ústních výpovědí stál
tento zvon od svého zřízení u usedlosti č. 830.
Kvůli
okolnostem (poměrům) byl zvon se
zvoničkou panem mistrem tesařským Maderem a panem Jindřichem Ottou
přemístěn k jeho usedlosti č. 829 na jeho vlastní náklady a renovován.
Starý domeček č. 830 byl v roce 1910 získán koupí panem Josefem
Wohlfahrtem starším a zbourán. Jména těch, kteří spolupůsobili při
přemístění zvonu, jakož i rodinní příslušníci rodiny Ottovy č. 829,
jsou uvedena v opisu listiny.
Tvůrci
zvonu snad asi nikdy nepřipadli na
myšlenku, že by se zvon mohl stát obětí světové války. Pro politické a
národnostní protiklady germánských a slovanských národů na jedné straně
a na straně druhé boj o mocenské postavení velmocí rozpoutaly Německo a
Anglie v roce 1914 válku, jejíž konec odpovědní činitelé svého času
nemohli předvídat. Rakousko a Německo, jako spojenci států Trojspolku,
byly napadeny celým světem a všechny hranice obou států byly obklopeny
nepřátelskými mocnostmi. Ve strašném zápolení uhájili vojáci obou
mocností nejen svá postavení, aby uchránili svou vlast před nepřítelem,
nýbrž jim bylo též dopřáno, aby vnikli na všech stranách hluboko do
nepřátelských zemí. Boj byl veden nejen na frontě, i v samotné vlasti,
a hlavně na našich rodných nivách se tvrdě bojovalo o bytí. Pro
nedostatek potravin a jiných potřeb pro lidi ve vlasti měla smrt, ještě
podporována výskytem epidemií, dostatek potravy. Nejtvrději snad byly
postiženy děti, protože jim nemohly být dány prostředky k výstavbě
jejich těla a velice mnoho jich padlo za oběť hladu.
Panující
nedostatek byl prostředkem a důvodem
úpadku vnitřní organizace ve vojsku, jakož i ve vnitrozemí. 28. října
byla válka, ovlivněná příchodem revoluce v Rakousku, přivedena ke
konci. Vojska spojenců zůstala sice ve zbrani neporažená, byla však od
nepřátel pokládána za poražená.
V roce 1917 byly téměř všechny
zvony jako
kov pro válečné účely vedením vojska jen s málo výjimkami zabaveny a
podle toho byl také náš zvon z úředního pověření odebrán, a tak se stal
obětí války a nouze. Ještě dnes můžeme dodatečně cítit s těmi ještě ve
vlasti zůstávajícími, jimiž byl zvon předán - neboť on byl odedávna
průvodcem jejich konání a působení v jejich užší vlasti. Od tohoto dne
obyvatelé vždy jistě vyjadřovali přání, aby zracený zvon zase obnovili.
25. července 1926 se
shromáždili muži a
bylo přijato rozhodnutí pomoci naší části obce opět k získání onoho
charakteristického znaku. Položili základy sbírky v dobré víře, že se
jim snad podaří v krátkém čase zvon nově zřídit. Dále jsou uvedena
jména těch, kteří složili základ sbírky: Adolf Pilz - malíř, Antonín
Pilz - mistr řeznický, Gustav Zimmer - zednický polír, Bedřich Voite -
kapelník, Jan Novotny - malíř dřeva, František Trieb - výrobce žaluzií,
Antonín Glaser - obchodník s dřevem, Emil Burkert - mistr pekařský,
Rudolf Preibisch - zámečník, J. Krumpe - tkadlec, Gustav Tietze ml. -
sazeč, Alfred Nase - úředník a pěvecká skupina z Pěnkavčího vrchu.
Později zvolený Výbor pro
zřízení zvonu se
s radostí postavil do služby dobré věci. Jsou to tito: Josef Wohlfahrt
- stavitel (pokladník), Alfréd Nase (jednatel), Gustav Zimmer, Antonín
Pilz, Adolf Pilz, Oswald Bürger - mistr truhlářský, Bedřich Voite,
Gustav Proksch - litograf, Antonín Linke - mistr pekařský, Antonín
Glaser a Gustav Tietze ml.
K tomuto účelu byla zahájena
mezi obyvateli
Pěnkavčího vrchu sbírka, která vykázala úspěch výsledkem přes 7000,-
Kč. Mimo tyto dobročinné dárce je ještě nutno zaznamenat mnohé, kteří
dodávkou materiálu nebo pracovními výkony způsobem hodným díků
postavení zvonu podpořili. Místo přenechal vstřícným postojem pan mistr
pekařský Antonín Linke ml. - č.1431 a bylo okamžitě přikročeno k
provedení nutných předběžných prací, které byly řízeny panem Emilem
Beitlichem jako předsedou výboru. Návrh na lešení spolu se základy byl
vyhotoven panem stavitelem Josefem Wohlfahertem v č. 830. Dodávkou
zvonu byl pověřen zvonař Richard Herold v Chomutově za cenu 2800,- Kč.
Čistá váha bronzového zvonu obnáší asi 70 kg, železná armatura asi 35
kg, dohromady 105 kg se spodním průměrem 50 cm. Železná kostra je 9,20
m vysoká, z čehož je 1,20 m v betonovém základě, a váží celkem 920 kg;
byla zhotovena mistrem zámečnickým Pavlem Klinnertem a 16. října 1926
rukama ochotnýma pomoci vztyčena. Zvon sám byl vytažen dopoledne
následující posvícenské neděle 17. října 1926. Zastřešení věžičky
měděným plechem bylo provedeno klempířským mistrem Reimundem Göldnerem
a zhotovení báně a kříže provedl kotlář pan Alois Zimmer. Dřevo na
střechu poskytla pila pana Jana Fritscheho z Lesného zdarma.
Mimo tyto je nutno s díky
zmínit ještě
následující pány, kteří poskytli stavební materiál, dovoz apod.
částečně zdarma: Fr. Rott - stavitel (dodávka lešení), Václav Josef
Winkler - č. 827 (štěrk a kamení), Vavřinec Schürz (kamení), Josef
Michel - provazník (tažné lano), Františe Eger a spol. (cement), Josef
Eger (cement), Karel Wauer (roury), Heřman (hřebíky), Antonín Winkler
(barvy), Jindřich Richter (natěračské práce), Otto Rassmussen
(pozlacení) a Karel Ulbricht z Dolního Podluží (veškerý dovoz).
Kromě uvedených členů výboru,
kteří každý
dle svého řemesla a zručnosti spolupracovali, se svými pracovními
výkony ještě zapojili následující odborníci: Gustav Tietze st.
(zedník), Antonín Preissler (zedník), Antonín Senftleber (zedník),
Josef Kulbe (tesař), František Walter (tesař), František Krause
(tesař), Oswald Burger (truhlář) a Antonín Herrgessel, Antonín Richter,
Kögler, Linke, Riedel, Tietze ml., Mosch, Albín Linke, Václav Linke
jako pomocné síly.
Odhalení následovalo 31. října
1926 za
velké účasti obyvatel Pěnkavčího vrchu a jiných okresů. Zvláště
přítomností hlavy města pana starosty Karla Richtera, který pronesl
slavnostní projev, byl dán celé oslavě mimořádný ráz.
Varnsdorf,
Pěnkavčí vrch 31. října 1926
Výbor pro
zřízení zvonu
Přeložil
Mgr. Břetislav Šolc
Další listiny obsahují
seznamy dárců ve
prospěch oprav zvoničky v letech 1883, 1897 a 1926. Přetištěny
jsou v Ročence KPMV 1999-2000 na s. 34-35 |