KPMV - úvodní stránka

 
 
 

KPMV

Aktuality

Kluby KPMV

Projekty

Publikace

Různé

Kontakty

Muzeum Varnsdorf

Aktuality

•  Sakrální památky  •  Podstávkové domy  •  Zvonička  •  Soutěže (FOTOROK aj.)
•  Zapomenuté příběhy  •  Opomíjené památky  •  Muzeum do ulic
•  Spolupráce českých a německých muzeí / Zusammenarbeit Museen CZ+DE (2010-11)
•  Výstava - drobné sakrální památky / Ausstellung - Kleine Sakraldenkmäler
•  Spolupráce českých a německých muzeí (2019-21) / Zusammenarbeit tschechischer und deutscher Museen (2019-21)
•  Vybavení pro spolkovou činnost

 

Zvonička ve Vrchlického ulici

 

   V části Varnsdorfu zvané „Pěnkavčí vrch“ (čili „Pěnkavák“) stojí ve Vrchlického ulici dřevěná zvonička. Její historie sahá přinejmenším do druhé poloviny 19. století, již k r. 1883 se totiž hovoří o její renovaci. Tak jako mnohým jiným drobným památkám i jí koncem 20. století hrozil osud opomíjeného, postupně ke zkáze směřujícího svědka uplynulého času.

   V roce 1999 se členové Kruhu přátel muzea ujali iniciativy k její záchraně. Pro tento účel se snažili získat i finanční prostředky od vedení města, které ale žádost nevyslyšelo.

   S opravami se začalo v září téhož roku. Hodinový stroj byl svěřen Vladimíru Holečkovi st., který ve vlastní dílně provedl jeho generální opravu. Členové KPMV (s převahou mineralklubu) si vzali na starost nátěry, úklidové, betonářské a dokončovací práce. Další práce (klempířské, truhlářské, sklenářské...) byly zadány odborným firmám. Akce v hodnotě 60 tisíc korun probíhala asi rok - do podzimu roku 2000. Ze střechy zvonice byla sňata a otevřena makovice a v ní byly nalezeny dobové dokumenty a upomínkové předměty. O tom podrobněji viz níže. S podobnou, pochopitelně o dokumenty ze současnosti doplněnou náplní byla makovice po dokončení opravy opět uzavřena a vrácena na zvoničku.

   21. října 2000 byla opravená zvonička předána do užívání obyvatelům. Jeden z nich, Petr Maryško, převzal starost o chod hodin a jejich běžnou údržbu. Zvoničce ovšem v té chvíli chyběla věc nikoli nepodstatná: zvon. Součástí malé slavnosti při předávání zvoničky bylo tedy zahájení sbírky na nový zvonek. Ten byl nakonec zakoupen dárcem, který si přál zůstat v anonymitě. Zvonění se po Pěnkaváku rozléhá od října 2002.

Na snímku stav zvoničky v lednu 2008. Foto M. Havlíček

 

Co se našlo ve zvoničce na Pěnkavčím vrchu

   Dne 27. září 1999 byla otevřena kopule (makovice) sňatá ze zvoničky ve Vrchlického ulici. Uvnitř byla nalezena schránka s různými dobovými dokumenty, které byly již následujícího dne vystaveny na valné hromadě KPMV v sále klubu Střelnice. Jejich seznam a překlad listin - uložených do zvoničky po její obnově v roce 1926 - nyní předkládáme čtenářům Ročenky coby zajímavý dokument doby. Sic se těžko můžeme ztotožnit se zaujatým postojem autorů "Kroniky o znovuzřízení zvonu na Pěnkavčím vrchu" na události první světové války, třeba nás alespoň pobídne k následování tehdejších obyvatel Varnsdorfu ve snaze zachraňovat a obnovovat místní pamětihodnosti).

 

Seznam předmětů nalezených v kopuli zvonice ve Vrchlického ulici dne 27. září 1999

   Při otevírání kopule byli přítomni: Jaroslav Novák, Radek Říha, Milan Šebek, Josef Zbihlej. V měděném pouzdře o průměru 10 cm a výšce 25 cm byly tyto předměty:

  1. Fotografie zvonice z roku 1913 (9 x 13 cm).

  2. Vizitka podnikatele Aloise Zimmera (9 x 14 cm).

  3. Noviny Maschinenmarkt ze středy 20. října 1926.

  4. Noviny Der Handwerker ze soboty 31. července 1926.

  5. Noviny Der Handwerker ze soboty 16. října 1926.

  6. Noviny Das Deutsche Gewerbe z 25. srpna 1926.

  7. Noviny Das Deutsche Gewerbe z 28. srpna 1926.

  8. Noviny Abwehr z neděle 17. října 1926.

  9. Noviny Volkszeitung ze soboty 23. října 1926.

  10. Novinová příloha Sterne und Blumen z neděle 17. října 1926.

  11. Seznam dárců, kteří přispěli při opravě zvonice roku 1926. Seznam obsahuje sedm listů o velikosti 21 x 36 cm pergamenového papíru. (Verzeichnis der Spender für die Neuaufstellung der Glocke am Finkelhübel anno 1926)

  12. Kronika obnovení zvonice na Pěnkavčím vrchu 31. října 1926 (Chronik über die Neuerrichtung der Glocke am Finkelhübel 31. Oktober 1926). Kronika obsahuje ručně psaný titulní list a sedm stran strojového textu o historii zvonice na pergamenovém papíře o velikosti 20 x 34 cm.

Zapsal - Mgr. Josef Zbihlej

 

Překlad listin nalezených v kopuli zvoničky na Pěnkavčím vrchu ve Varnsdorfu

Kronika o znovuzřízení zvonu na Pěnkavčím vrchu (název na titulním listě vyveden ručně malovaným písmem)

   S touž láskou a úctou, se kterou byl dnes obyvateli Pěnkavčího vrchu nově zřízen zvon, to učinili i oni lidé z lásky k domovu, když zřídili v místní části Pěnkavčí vrch první zvon ve čtyřicátých letech minulého století. Jejich jména jsou nám, bohužel, neznámá. Přesto nechť je jich vděčně vzpomenuto za jejich dobrý čin.

   16. září 1883 byla zvonička renovována a náklady na to byly zaplaceny z darů. Jména těch, kteří se záslužným způsobem postavili do služeb dobré věci, jsou uvedena v přiloženém opisu listiny. Podle těchto písemných podání a ústních výpovědí stál tento zvon od svého zřízení u usedlosti č. 830.

   Kvůli okolnostem (poměrům) byl zvon se zvoničkou panem mistrem tesařským Maderem a panem Jindřichem Ottou přemístěn k jeho usedlosti č. 829 na jeho vlastní náklady a renovován. Starý domeček č. 830 byl v roce 1910 získán koupí panem Josefem Wohlfahrtem starším a zbourán. Jména těch, kteří spolupůsobili při přemístění zvonu, jakož i rodinní příslušníci rodiny Ottovy č. 829, jsou uvedena v opisu listiny.

   Tvůrci zvonu snad asi nikdy nepřipadli na myšlenku, že by se zvon mohl stát obětí světové války. Pro politické a národnostní protiklady germánských a slovanských národů na jedné straně a na straně druhé boj o mocenské postavení velmocí rozpoutaly Německo a Anglie v roce 1914 válku, jejíž konec odpovědní činitelé svého času nemohli předvídat. Rakousko a Německo, jako spojenci států Trojspolku, byly napadeny celým světem a všechny hranice obou států byly obklopeny nepřátelskými mocnostmi. Ve strašném zápolení uhájili vojáci obou mocností nejen svá postavení, aby uchránili svou vlast před nepřítelem, nýbrž jim bylo též dopřáno, aby vnikli na všech stranách hluboko do nepřátelských zemí. Boj byl veden nejen na frontě, i v samotné vlasti, a hlavně na našich rodných nivách se tvrdě bojovalo o bytí. Pro nedostatek potravin a jiných potřeb pro lidi ve vlasti měla smrt, ještě podporována výskytem epidemií, dostatek potravy. Nejtvrději snad byly postiženy děti, protože jim nemohly být dány prostředky k výstavbě jejich těla a velice mnoho jich padlo za oběť hladu.

   Panující nedostatek byl prostředkem a důvodem úpadku vnitřní organizace ve vojsku, jakož i ve vnitrozemí. 28. října byla válka, ovlivněná příchodem revoluce v Rakousku, přivedena ke konci. Vojska spojenců zůstala sice ve zbrani neporažená, byla však od nepřátel pokládána za poražená.

   V roce 1917 byly téměř všechny zvony jako kov pro válečné účely vedením vojska jen s málo výjimkami zabaveny a podle toho byl také náš zvon z úředního pověření odebrán, a tak se stal obětí války a nouze. Ještě dnes můžeme dodatečně cítit s těmi ještě ve vlasti zůstávajícími, jimiž byl zvon předán - neboť on byl odedávna průvodcem jejich konání a působení v jejich užší vlasti. Od tohoto dne obyvatelé vždy jistě vyjadřovali přání, aby zracený zvon zase obnovili.

   25. července 1926 se shromáždili muži a bylo přijato rozhodnutí pomoci naší části obce opět k získání onoho charakteristického znaku. Položili základy sbírky v dobré víře, že se jim snad podaří v krátkém čase zvon nově zřídit. Dále jsou uvedena jména těch, kteří složili základ sbírky: Adolf Pilz - malíř, Antonín Pilz - mistr řeznický, Gustav Zimmer - zednický polír, Bedřich Voite - kapelník, Jan Novotny - malíř dřeva, František Trieb - výrobce žaluzií, Antonín Glaser - obchodník s dřevem, Emil Burkert - mistr pekařský, Rudolf Preibisch - zámečník, J. Krumpe - tkadlec, Gustav Tietze ml. - sazeč, Alfred Nase - úředník a pěvecká skupina z Pěnkavčího vrchu.

   Později zvolený Výbor pro zřízení zvonu se s radostí postavil do služby dobré věci. Jsou to tito: Josef Wohlfahrt - stavitel (pokladník), Alfréd Nase (jednatel), Gustav Zimmer, Antonín Pilz, Adolf Pilz, Oswald Bürger - mistr truhlářský, Bedřich Voite, Gustav Proksch - litograf, Antonín Linke - mistr pekařský, Antonín Glaser a Gustav Tietze ml.

   K tomuto účelu byla zahájena mezi obyvateli Pěnkavčího vrchu sbírka, která vykázala úspěch výsledkem přes 7000,- Kč. Mimo tyto dobročinné dárce je ještě nutno zaznamenat mnohé, kteří dodávkou materiálu nebo pracovními výkony způsobem hodným díků postavení zvonu podpořili. Místo přenechal vstřícným postojem pan mistr pekařský Antonín Linke ml. - č.1431 a bylo okamžitě přikročeno k provedení nutných předběžných prací, které byly řízeny panem Emilem Beitlichem jako předsedou výboru. Návrh na lešení spolu se základy byl vyhotoven panem stavitelem Josefem Wohlfahertem v č. 830. Dodávkou zvonu byl pověřen zvonař Richard Herold v Chomutově za cenu 2800,- Kč. Čistá váha bronzového zvonu obnáší asi 70 kg, železná armatura asi 35 kg, dohromady 105 kg se spodním průměrem 50 cm. Železná kostra je 9,20 m vysoká, z čehož je 1,20 m v betonovém základě, a váží celkem 920 kg; byla zhotovena mistrem zámečnickým Pavlem Klinnertem a 16. října 1926 rukama ochotnýma pomoci vztyčena. Zvon sám byl vytažen dopoledne následující posvícenské neděle 17. října 1926. Zastřešení věžičky měděným plechem bylo provedeno klempířským mistrem Reimundem Göldnerem a zhotovení báně a kříže provedl kotlář pan Alois Zimmer. Dřevo na střechu poskytla pila pana Jana Fritscheho z Lesného zdarma.

   Mimo tyto je nutno s díky zmínit ještě následující pány, kteří poskytli stavební materiál, dovoz apod. částečně zdarma: Fr. Rott - stavitel (dodávka lešení), Václav Josef Winkler - č. 827 (štěrk a kamení), Vavřinec Schürz (kamení), Josef Michel - provazník (tažné lano), Františe Eger a spol. (cement), Josef Eger (cement), Karel Wauer (roury), Heřman (hřebíky), Antonín Winkler (barvy), Jindřich Richter (natěračské práce), Otto Rassmussen (pozlacení) a Karel Ulbricht z Dolního Podluží (veškerý dovoz).

   Kromě uvedených členů výboru, kteří každý dle svého řemesla a zručnosti spolupracovali, se svými pracovními výkony ještě zapojili následující odborníci: Gustav Tietze st. (zedník), Antonín Preissler (zedník), Antonín Senftleber (zedník), Josef Kulbe (tesař), František Walter (tesař), František Krause (tesař), Oswald Burger (truhlář) a Antonín Herrgessel, Antonín Richter, Kögler, Linke, Riedel, Tietze ml., Mosch, Albín Linke, Václav Linke jako pomocné síly.

   Odhalení následovalo 31. října 1926 za velké účasti obyvatel Pěnkavčího vrchu a jiných okresů. Zvláště přítomností hlavy města pana starosty Karla Richtera, který pronesl slavnostní projev, byl dán celé oslavě mimořádný ráz.

Varnsdorf, Pěnkavčí vrch 31. října 1926

Výbor pro zřízení zvonu

Přeložil Mgr. Břetislav Šolc 

Další listiny obsahují seznamy dárců ve prospěch oprav zvoničky v letech 1883, 1897 a 1926. Přetištěny jsou v Ročence KPMV 1999-2000 na s. 34-35
 

Prameny:

  • M. Šebek - V. Maco: Klub historiků. Ročenka KPMV 1999-2000, s. 7-9.

  • Co se našlo ve zvoničce na Pěnkavčím vrchu. Ročenka KPMV 1999-2000, s. 31-35.

  • M. Šebek: Klub historiků. Ročenka KPMV 2000-2001, s. 11-13.

  • M. Hrabal: Zvonička našeho dětství znovu odbíjí čas... Hlas severu 21/2000, s. 1

  • M. Šebek: Malé jubileum zvoničky. Hlas severu 17/2006, s. 2.

  • M. Šebek: Před deseti lety. Mandava 2006, s. 119-125 (pasáž o zvoničce na s. 122).

 
 

© KPMV  <>  Poslední aktualizace: 22.11.2013